The Order 1886 - Review

8. listopadu 2016 v 15:57 | Sheilene |  Recenze - Hry
Výsledek obrázku pro the order 1886

Hra mě zaujala už před lety, když se objevila na kanálu youtubera GoGa, který ji dostal. The Order nikdy nedohrál (nebo to aspoň nevydal).. vlastně se nedostal ani do poloviny. Avšak já se nakonec k tomuhle kousku dostala a 3 dny propařila.
Strašně se mi líbí, jak je celkově hra zpracovaná. Přijde mi vážně originální. Do očí torchu bijí moderní zbraně a jiné vymoženosti, které by v té době neměly nic pohledávat. Ale právě to je jeden z důvodů, proč jsem si hru tak oblíbila (dalším byl například Lafayette, který mi okamžitě přirostl k srdci).

Občas hra působí trošku jako film, protože je nabitá scénami, které jsem využívala k popíjení kávy. Ale člověk se nemusí bát, že by si nezahrál. Grafika je také moc pěkná.. Nejen u scén, kdy hráč pouze sleduje děj, ale i ve chvílích, kdy drží ovladač pevně v rukách a snaží se zbavit nepřátel.
Jediné, co mě mrzí, je, že ke hře neudělali český překlad, takže se člověk musí spokojit maximálně s anglickými titulky. Což mi někdy dělalo problém, protože nemám tak obrovskou slovní zásobu a mnoha slovíčkům jsem nerozumněla a musela si domýšlet, o čem se vlastně baví. A popravdě tam toho nakecali dost. To ovšem nikomu nezabrání, aby pochopil hlavní linii příběhu.
 

"Oni to sní, protože jim stejně nic jiného nezbývá"

19. října 2016 v 19:27 | Sheilene |  Diary
Výsledek obrázku pro will smith food gif

Už jsme nějaký ten pátek ve škole a tak tento článek bude tématický. Sice ho mám rozepsaný pár měsíců, ale (bohužel) je stále aktuální. Takže si dneska pojďme popovídat o naší vysokoškolské menze, kterou navštěvuji druhým rokem a mám sto chutí tam už ani nevkročit. Rozhodla jsem se článek sepsat hlavně v bodech, abychom tu nebyli ještě zítra. Začala bych tedy s přístupem a podobně a dále se pak věnovala vybraným jídlům.
  • Na výběr je z 8 jídel, z čehož 2 jsou bezobjednávková a 2 minutky. Bohužel kvůli nabytému rozvrhu, člověk nikdy neví, jestli oběd stihne a tak se většinou musí spokojit s polovičním výběrem.
  • Stává se denní rutinou, že za 15-30 minut bezobjednávková jídla dojdou a zbývají tedy jen smažené minutky, což nechápu, když má menza otevřeno 3 hodiny.
  • Rychle dochází šťáva a nepamatuji si, že bych někdy někoho viděla ji doplňovat. Málokdo má k obědu chuť na čaj.
  • "Příjemná" kuchařka, která vám jídlo na talíř nakydá jako nějaké hovno a chybí jí slušné vychování, je taky super.
  • Navíc jídlo vydávají pouze 2 kuchařky, které se netají svými dlouhými ladnými pohyby a fronta vede pomalu až ven z budovy (představte si lenochody ze Zootropolis).
  • K tomu ještě učitelé, kteří mají na oběd chodit půl hodiny před náma, nás pravidelně předbíhají, protože jim to je úplně u prdele.
  • A pak vlastně člověk zjistí, že už nemá dále čas stát ve frontě a musí běžet na hodinu.

First Week In School

6. října 2016 v 19:31 | Sheilene |  Diary

Úvodem se omlouvám, že rapidně klesla má aktivita, ale bohužel kvůli škole nemám vůbec čas se zaobírat blogem. A v tomto článku se hned dozvíte proč. Momentálně nejsem moc kreativní, a když mě něco napadne, nestíhám to využít a vše opět upadne do zapomnění.
Po pár pohodových dnech na koleji, jsem první školní den vyrazila na praxi, která se táhla pomaleji než týden letní praxe. Místo 1 oddělení, kam nás přidělili, jsme oběhali 3. Nic nového nás nenaučili, ale aspoň dřív pustili "domů". Po obědě jsem okamžitě zasedla do lavice, která se stala mým útočiskem až do půl 8 večer. A stejně tomu tak bylo i následující den.
Ve středu brzy ráno mě čekala procházka na dobře známý tělocvik, kde nám madam hodila volejbalový míč (stejné jak v prváku) a kérovala nás. Znechucená už jen co přišla do dveří a příjemná jak tyč v řiti. Ano, na to jsem celé prázdniny s nadšením čekala. Následně jsem se zase odebrala na přednášky. Na jedné z nich mě velmi "pobavil" neurolog, který si jel bomby, jak kdybychom byli v 5. ročníku lékařské fakulty a tedy všechno umíme. Proč by nám to vlastně vykládal, když je to někde (!) napsané, že jo? Tvářil se, že ho to vyučování vyloženě baví, huhlal si to tam pro sebe, věty prokládal velice odborným výrazem "hmmm" (což na srozumitelnosti moc nepřidávalo) a z jeho heslovitých prezentací (nadpisy, obrázky) se toho také moc vyčíst nedalo. Na kolej jsem se doplácala zhruba v půl 6.


Dnes ráno byl pouze jeden seminář a v poledne badminton. Docela nás paní prohnala, ale nestěžuji si. Bylo to fajn. :) Navíc konečně volnější den. Zítřejší hodiny nám zrušili, takže si trochu pospím.
Ve shrnutí - z hodin jsem si toho moc (kromě zavařeného mozku) neodnesla. Buď zatím bereme loňské učivo, máme materiály nebo se nic nedozvíme, ať už je to brblajícím vyučujícím či zbytečným předmětem, který nám ve finále k ničemu nebude.

A jak to máte se školou vy? Pište ať už jste ze základky, střední či vejšky. :)
 


CINEMA: Fall 2016

24. září 2016 v 23:14 | Sheilene |  Diary

Úvodem bych chtěla poděkovat všem, kteří si můj předchozí článek "Nenávidím letní prázdniny" přečetli, vyjádřili se k němu a podělili se o své vlastní zkušenosti. Nesmírně si každého komentáře vážím. <3
Tento článek jsem původně chtěla vydat včas. No září už je skoro za náma, takže jsem trošku pozadu, ale co naplat. Aspoň už teď můžete některý z uvedených titulů ohodnotit a ne/doporučit mi ho.
Na většinu bych docela ráda šla do kina, ale nic se nemá přehánět, takže to budu muset trochu poredukovat a počkat si. No méně keců, více filmů, že? :D

Nenávidím letní prázdniny

17. září 2016 v 23:08 | Sheilene |  Diary
Vím, že je to už pěkná doba, co jsem přidala deníčkový článek, ale ono ani není o čem psát. Spousta lidí si z prázdnin přináší miliony zážitků, ale já ne. Pro mě je to jenom neskutečně dlouhé nudné období..
Jako malá jsem si prázdniny užívala plnými doušky. Každý den přinášel vyhlídku na řádění venku bez povinností a s rodiči jsme to prokládaly výlety na různé hrady a zámky po republice. Po pár letech nás to však už omrzelo, a tak se cílovou destinací stávaly hlavně zoologické zahrady, protože zvířátka nikdy nezklamou. Ty dva sladké měsíce volna pokaždé strašně rychle uplynuly a ani ve snu by mě nenapadlo, že je jednou budu nenávidět.


S přibývajícím věkem se prázdniny staly nudnější. Přátelé kolem jezdili pryč pod stan nebo s rodiči na dovolenou do zahraničí. Já jim jen tiše záviděla, protože jsem u moře nikdy nebyla a bylo mi jasné, že s našima se tam ani nikdy nepodívám. A proč jsem nejela aspoň pod ten stan? No víte, rodiče jsou starší a mají zastaralé názory. Takže i když se naskytlo nějaké to pozvání na výlet, bylo zamítnuto. A to má za následek, že se už přátelé ani neptaj a rovnou se mnou nepočítaj..
Po mých 15-ti letech přišlo rýpání, že bych si taky měla najít nějakou brigádu, a tak jsem se na pár místech optala, ale bohužel to neklaplo. A tak i v 17-ti jsem měla celé prázdniny volné a nevěděla co s časem. Sledovala jsem filmy, hrála hry a čekala, kdy si nějaká kamarádka udělá na mě chvilku a půjdeme spolu ven. Navíc jsem byla neustále pod palbou nadávek, že nic nedělám a ostatní někde makaj.

Další články


Kam dál