Sport je droga #1

31. května 2016 v 12:18 | Sheilene |  Diary

Už jako malá holka jsem byla vedená ke sportu. Jako první krok bych považovala nástup do kroužku, kterému se říkalo "tanečky", kde jsem byla od 7 do 11 let. Chodila jsem tam pravidelně 4 roky, ale pravdou je, že jsem se málokdy těšila. Učitelka byla přísná a kolikrát nám vynadala, že něco děláme špatně, i když jsme to nijak neflákali a dělali, co řekla. Pamatuji si, jak jsme nacvičovali 2 vystoupení, ale nakonec jsem směla společně s dalšíma 2 holkama účinkovat pouze v jednom. Při nácviku druhého se jí u nás totiž pořád něco nelíbilo a já nikdy nezjistila co, jelikož jsem se snažila, jak jsem jen mohla. Otrávená z marné snahy jsem s radostí odešla. Během těchto 4 let jsem zároveň 1 rok chodila na aerobic, který mě bavil mnohem víc a následně mě kamarádka na rok přemluvila do volejbalu. Také naštěstí/bohužel (nevím) jsem vynikala všeobecně v atletice, čehož si učitelé nemohli nevšimnout, takže každoročně jsem se musela účastnit těch školních soutěží na sportovním stadionu pomalu ve všech disciplínách. Často jsem byla ve vybrané skupině sportovců, kteří reprezentovali školu, ale nikdy jsem si tuto povinnost neužívala. Jasně, za medaily jsem byla ráda, ale to mě nijak nenabuzovalo. Na gymplu jsem se tedy s radostí podobným soutěžím vyhýbala.




Během 5. třídy jsem žádný sportovní kroužek nenavštěvovala, ale zrovna mě hodně chytlo bruslení, a tak jsem během sezóny byla na ledě pomalu každý den. Později mi rodiče koupili kolečkové brusle, ale ty našly využití v mnohem menším množství a bohužel teď už je nenazuji a nevyplatí se mi kupovat nové.


Další rok mě kamarádka přemluvila, abych s ní chodila na taekwondo. Ona sama začala během prázdnin a byla z něj více než nadšená. Pořád o něm básnila, ale chtěla tam mít někoho, kdo je také začátečník, a tak jsem se nechala přemluvit a pustila se do pro mě tenkrát neznámého sportu. Jenže..! Milou kamarádku počáteční nadšení brzy přešlo a během pár měsíců se na to doslova vykašlala. Já však zůstala po mnoho let věrná. Tvrdě jsem trénovala, jezdila na turnaje, soustředění, poznala spoustu nových lidí a tým byl něco jako moje druhá rodina. Úspěšně jsem skončila na základní škole, udělala přijímačky na gympl a našla si přítele. Všechno bylo super, ale ve druháku už mě taekwondo pomalu přestávalo bavit, protože všichni moji vrstevníci v našem týmu skončili a já tam kromě o pár let staršího trenéra zůstala jako nejstarší. Také přítel mě přemlouval, ať jsem místo trénovaní raději s ním. A tak postupem času jsem se na tréninku ukázala jednou za měsíc, až jsem přestala chodit úplně. Někdy mě tento fakt zamrzí a ráda bych si zase zatrénovala. Na vejšce však už nemám čas vůbec a stejně bych se po tak dlouhé době nejspíš rozsypala. :D
Pokračování příště..
 


Komentáře

1 DIYLenka DIYLenka | Web | 31. května 2016 v 14:02 | Reagovat

Obdivujem ľudí, ktorý dokážu robiť nejaký šport:) ja som bohužiaľ absolútne športové drevo :D

2 cincina cincina | Web | 1. června 2016 v 18:50 | Reagovat

Tak tohle je hodně zajímavé:D Takže jsi byla takové sportovní dítě:D To mě tohle úplně minulo:D Sice jsem chodila do nějakých kroužků, ale nebyly sportovní:D

3 Suzeinne Suzeinne | Web | 2. června 2016 v 13:49 | Reagovat

Já jsem na sport totální antitalent, ale jsem hodně ohebná, tak chodím na gymnastiku. Ne že by mi to nešlo, ale začala jsem s tím moc pozdě :(
Taekwondo jsem  před přečtením tohohle článku vůbec neznala:O

4 Bubble Bubble | Web | 2. června 2016 v 19:34 | Reagovat

Moc hezké, těším se na další část! :)

Ani nevím, jestli jsem byla(jsem) sportovní nebo ne... Chodila jsem do spousty kroužků, ale moje introvertní povaha mi nedovolila v žádném zůstat déle než rok. :/

5 stuprum stuprum | Web | 5. června 2016 v 16:43 | Reagovat

Měl bych strach tě na diskotéce rozčílit. Skočila bys mi do úsměvu, protože bránit se znáš. :)

6 Paralela Paralela | E-mail | Web | 28. června 2016 v 10:11 | Reagovat

jo! Sport je droga a taky nutnost...když jsi trochu labilní, je dobré to ze sebe vybít. Četla jsem teď o budhistické filosofii léčení psychicky nemocných. Z časti tvrdí, že je to nahromaděná energie, která se musí od dětství vybíjet. A ve velkých dávkách. I na sobě sem to vypozorovala. Když sportuju každý den, jsem o hodně klidnější.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama