Červenec 2016

Odebrat z přátel

29. července 2016 v 21:06 | Sheilene |  Recenze - Filmy & Seriály

Po pauze tvořenou seriálem Skins, jsem se vrátila k hororům a podívala se na novější horůrek "Unfriended" (Odebrat z přátel). V době premiéry jsem uvažovala o návštěvě kina, ale nebylo s kým jít, a tak jsem si počkala. Film pojednává o partičce kamarádů, kteří si ve výročí smrti své spolužačky volají přes skype, ale objeví se mezi nima nevítaný host, kterého se nemohou zbavit. Je to jen chyba systému nebo se duch zemřelé dívky vrátil si s nima vyrovnat své účty?

Skins #1

24. července 2016 v 11:15 | Sheilene |  Recenze - Filmy & Seriály
SPOILER ALERT!
Seriál Skins mě okamžitě pohltil a během pár dní jsem shlédla celou 1. sérii (9 dílů). Dnes rozjíždím už druhou, ale nejdříve bych ráda zhodnotila tu první. :) Je to skoro už 10 let starý seriál, takže na mě působí neskutečně nostalgicky. Vzpomínám, jak moje mamka měla taky ten mobil do Véčka a jak se mi to vždy ohromě líbilo. I ta móda a všechno kolem.. pfuu, připadám si tak stará. :D Příběh krásný a smutný zároveň.. a také se člověk kolikrát zasměje. Mezi mé oblíbené postavy bych zařadila Cassie a Tonyho. Nevím proč, ale nějakým způsobem mi přirostli k srdci. Seriál vás provede životem každé z postav, takže to není jen náhodná partička puberťáků.

Few days, few words

20. července 2016 v 21:55 | Sheilene |  Diary

Hezký pozdní večer! :) Ráda bych řekla, že se za těch pár dní událo něco zajímavého.. ale neudálo. Dnes jsem byla po roce na masáži u někoho povolanější a slečna se na mých ztuhlých zádech pěkně vyřádila. Au, au.. ale snad to pomůže. :)
Už delší dobu slýchám o seriálu "Skins" a konečně jsem se dokopala k prvnímu dílu. Je to zase něco jiného než upíři, šikanátor -A, psychopat s výpadky, apod. Zaujalo mě to a nemálokrát pobavilo. "Myslím, že jsme to našli.. a trvalo to jen 5 hodin, 4 autobusy a 2 vodky." :D
Také pokračuji v pravidelném cvičení, ale pomalu ztrácím motivaci. Místo shazování váhu nabírám a přitom jím zdravěji než předtím. Neláduji se čokoládou ani brambůrky, nepřejídám se, k večeři si dávám saláty a přes den jsem v práci taky v pohybu. Vím, že svaly jsou těžší než tuky a taky pociťuji, že se mi jich pár objevilo, ale s touhle rychlostí bych na pořádné výsledky potřebovala několik měsíců, což já nemám. Se školou bude mít pravidelné cvičení zase útrum a nechci na konci vejšky vypadat jako hroch. :/ Nějaký sportovní/nutriční poradce?? :D
S láskou

Má sbírka mobilních telefonů

17. července 2016 v 13:29 | Sheilene |  Diary

Jistě každý z vás vlastní mobilní telefon a nedokáže si představit, že by bez něj měl udělat jediný krok. Všichni jsme na našich "miláčcích" závislí a panikaříme pokaždé, když ho zapomeneme, nemůžeme najít nebo zrovna padá na zem. Vím, že v dnešní době má mobil téměř každé malé dítě a kolikrát je to mnohem dražší model než mám já. Nad tím se dá jedině nevěřícně kroutit hlavou. Ale dnešní článek nebude pojednávat o rozmazlených parchantech, ale o mé "cestě" světem mobilních telefonů. Přesněji tedy o kouscích, které mi prošly pod rukami.
Úvodem bych chtěla říct, že nejsem typ člověka, který musím každý rok/dva nový telefon, ale snažím si aktuální udržet v chodu tak dlouho, jak to jen jde. Všechny níže zmíněné typy vyšly do 4000,- až na poslední, který stál o chlup více. První mobil, který se mi dostal do ruky, byl Siemens s černobílým displejem. Dostala jsem ho (tuším) ve 3.třídě od mamky, která ho dostala jako pracovní, ale v práci tyto modely časem vyřadili a poskytli svým zaměstnancům novější. Byla to taková velká krabice s uraženou anténkou, ale důležité bylo, že funguje a mě to stačilo. Hlídala jsem si ho jako kdyby stál miliony a vážila si ho. Bála jsem si ho brát do školy a vždy ho pečlivě uschovala do své tašky tak, aby nebyl hned navrchu a nerada jsem spouštěla batoh ze svého dohledu.

Quick July Diary

13. července 2016 v 22:09 | Sheilene |  Diary

Zdravíčko, řekla jsem si, že dám o sobě rychle vědět a krátký článek vás po minulém příběhu, který mi stále leží v hlavě, jistě potěší. Strašně ráda bych napsala pokračování, ale nevím, jak ho pojmout. Jestli se s ním má dívka znovu setkat nebo poznat někoho jiného a jak to následně zakončit. Uvidíme, jak to ještě vymyslím. :)
Poslední dobou koukám zase na horory, ale obávám se, že mě to brzy přejde, protože mám problém narazit na nějaký kvalitní (little help?). Včera jsem sledovala The Awakening a čekala jsem od toho úplně něco jiného. Ve finálé to nebylo tolik děsivé a vývoj událostí mě trošku zklamal. Nejedná se vyloženě o špatný film, ale znova bych si ho nepustila. Dnes jsem shlédla film Babadook a ten mě zklamal ještě mnohem víc. Na člověka trochu dolehl ten příšerný pocit při pohledu na neposlušné děcko a vyčerpanou matku, ale spíš kdyby to trochu pozměnili a žánrově se nesnažili zařadit mezi horory, ale mezi psychologické/drama, udělali by lépe. Stejně se tam hodně kladl důraz na psychické i fyzické vyčerpání matky. Mohlo se u toho zůstat, rozvinout to a nesnažit se tam za každou cenu narvat bubáka, který stejně ani nebyl ke strašení pořádně využit.
A co se real life týče - na praxi většina dní probíhá stejně, ale zatím mě to tolik nenudí. No ještě nejsem ani v polovině, tak hlavně to nezakřiknout! Domů se vracím děsně unavená a cvičení s Cassey dávám jen tak tak (dnes jsem musela zkrátit). Ani pořádně nemám čas se v klidu najíst (stejně to na moji váhu nemá vliv). Takže jsem nejen unavená, ale i nasraná, že mi cvičení a změna jídelníčku (hodně zeleniny) s tělem žádné divy zatím neprovedly. -_- :D
To je pro dnešek vše a brzy zase na shledanou :*

Ten jeho sladký falešný úsměv..

9. července 2016 v 13:37 | Sheilene |  Diary

Byl krásný letní den a jako každý rok i letos se konaly slavnosti. Běžně prázdnou louku zaplnila hromada stánků a krev v žilách rozproudila veselá hudba, která byla jistě slyšet až na míle daleko. Výjemečně jsem se do řad stánkařů postavila i já a s úsměvem, který byl spíše vynucený, jsem kolemjdoucím nabízela vína různých barev a chutí. Čekal mě perný den a vyhlídka na noční skládání stanu a balení věcí mě nijak netěšila. Už před pár lety jsem si to jednou vyzkoušela a bolavá záda a nohy z ustavičného stání mě od dalších let prodávání vína odradily. Ale letos jsem si potřebovala vydělat nějaké peníze, tak jsem chtě nechtě musela nazout nejpohodlnější boty a vyrazit.
Sledovala jsem proudy lidí, jak procházejí uličkou a rozmýšlejí se nad koupí čertvé uzeniny, chleba či kávy. V jednotlivých hudebních odmlkách si prodávající kávy prozpěvovali vlastní písničky a já s kamarádkou, která mi ve stánku pomáhala, jsme se párkrát přidaly. Na víno chodilo málo lidí ač bylo kvalitní. Bez kšeftu byla o to větší nuda a já si začala všímat detailů. Zkoumala jsem obličeje kolemjdoucích a přemýšlela zda a kde jsem je viděla či koho mi připomínají. Viděla jsem staré známé i nové obličeje. Někteří se tvářili nadšeně, někteří znuděně, někteří důležitě a někteří.. no.. někteří už byli opití. Vcelku tu bylo veselo, ale já jen počítala čas, který mi zbýval do konce práce. Jediné, na co jsem se za celý den těšila, byl velkolepý ohňostroj, na který se vždy těší každé malé děcko i velký dospělák.
Poledne se přehouplo jako nic a já si k obědu dala zeleninový salát. Neměla jsem na nic chuť a ani pití sladkého vína mě nelákalo. Zůstala jsem věrná perlivé vodě. Za den nám přišlo složit kompliment pár chlápků již už pod vlivem a nechávali se slyšet, že chodí na vínko ke krásným dívkám s milým úsměvem. Ani nevěděli jak "mile" jsem svůj úsměv myslela.

July Diary

6. července 2016 v 16:17 | Sheilene |  Diary

Krásné letní odpoledne přeji! Zrovna jsem si řekla, že se taky ozvu bez nějakého rozčilování, i když je dost možné, že nějaké (ale opravdu maličké) se během článku objeví. :D Co se týče stěhování z koleje, tak předání pokoje dopadlo celkem na pohodu a akorát jsem dodatečně musela zamést ještě pod ledničkou, na což jsem během uklízení jaksi pozapomněla. Volný týden utekl jako voda a během něj jsem začala zase pravidelně cvičit, vyrazila ven s kamarádkami a konečně vytvořila nový vzhled blogu (líbí se vůbec?). K němu bych jen chtěla dodat, že všechny 4 obrázky něco o mě vypovídají - o závislosti na kávě, lásce k potkanům, mém blogovém životě a o snu pořídit si huskyho. Vzpomínám si, že pár z vás ode mě žádalo fotky mých nových myšáčků. Bohužel se mi nepovedlo pořídit žádnou jejich společnou fotku, aniž by alespoň jeden nebyl rozmazaný - jsou to hold neposedné potvory. Takže vám se hodím zatím fotku jednoho z nich a snad časem dodám další. K dnešnímu dni jim jsou 3 měsíce a 1 týden. Neuvěřitelně rychle rostou a mění se jim srst. Časem udělám článek k porovnání. :) Také se mi konečně vrací chuť k sledování seriálů, která mě během školního roku překvapivě opustila. Bylo to nejspíš tím, že jsme s přítelem každý den při večeři (někdy i snídani a o zkouškovém také při obědě) sledovali seriál MASH a pro obměnu jsme si vydupala The IT Crowd, který bohužel nemá tolik dílů. Takže se to pro mě stalou takovou denní rutinou, což dříve nebylo. Dříve jsem se těšila. Dokonce i sledování filmů mě omrzelo. Naštěstí už jsem si trochu odpočinula. :) Nejdříve jsem zkoukla Hru o trůny, než mi to všichni vyspoilují. :D Teď finishuji poslední sérii Arrow a najíždím na vlnu nové série Pretty Little Liars. :) A přede mnou je další hromada restů. Poslední věcí, o které jsem chtěla mluvit, je praxe. Byla jsem na ní teprve 1 den, protože teď byly svátky, ale hned jsem si odnesla nové zkušenosti, kterýma se ale asi moc chlubit nedá. :D No vzhledem kvůli nutné mlčenlivosti, vám žáné historky vyprávět nemůžu, ale jsem vážně zvědavá, co mě v následujících dnech a týdnech ještě čeká. :) Ještě mě napadlo, že bych mohla přidávat k článkům vlastní fotky, ale nemám moc inspiraci co fotit, tak uvidíme. To by bylo pro dnešek všechno, tak se mějte krásně a užívejte zbytek dne! ;)

5 věcí, které nenávidím

2. července 2016 v 18:26 | Sheilene |  Diary

Falešné lidi
Osobně si myslím, že snad všichni nenávidí faleš. Bohužel se s ní setkáváme dnes a denně a na první pohled nerozeznáme upřímného člověka od falešného. Znám soustu takových (falešných) lidí a vždy to ve mě vře, když je vidím. Nejhorší jsou asi falešní přátelé.. pokud je teda můžeme nazývat "přáteli". Měla jsem například kamarádku, která se se mnou normálně bavila a všechno v pohodě. Tvrdila mi, jak mě má ráda a i když nám oběma na té druhé něco vadilo, nějak jsme se to snažily akceptovat a v klidu vyříkat. Naneštěstí jsem se později dozvěděla, že o mě jiným vypráví pomluvy. I přesto, že věděla, že to vím, pořád se tvářila jako kamarádka a přetvařování zrovna také nepatří do mého seznamu oblíbených věcí.
Stejně tak mi vadí lidé typu "kam vítr, tam plášť". I to jsem nemálokrát zažila... Poznala jsem jednu fajn slečnu J., která se bavila s mojí kamarádkou M.. Kamarádily jsme se víc a víc a naše milá M. zůstala někde pozadu. Přešlo takhle asi půl roku a slečna J. mě vyměnila za slečnu T. a upřímně by mě zajímalo, kolikrát to takhle ještě udělala. A proč jí to takhle procházelo? Protože jí do vínku byla nadělena krása, peníze a schopnost hrát si na milou dívku.